V čem je má víra

V čem je má víra Lev Tolstoj Prožil jsem na světě 55 let a vyjma 14 Či 15 dět­ských, 35 let prožil jsem jako nihilista v pravém smyslu toho slova, tj. ne jako socialista a revolucionář, jak oby­čejně bývá toto slovo pojímáno, nýbrž jako nihilista v tom smyslu, že jsem nevěřil v pranic. Před pěti lety uvěřil jsem v učení Kristovo — a život můj najednou se přeměnil: přestal jsem toužit po tom, po čem jsem dříve toužíval. To, co dříve zdálo se mi do­brým, objevilo se zlým, a to, co dříve zdálo se mi zlým, objevilo se dobrým. Nechci[…]

Pokračovat ve čtení …

3 Zpověď… poprava

POPRAVA Tak za pobytu mého v Paříži pohled na popravu objevil mi vratkost mé pověry o pokroku. Když jsem uviděl, jak hlava oddělila se od těla, a jak hlava a tělo porůznu za­rachotily v truhle, pochopil jsem — ne rozumem, ale ve­škerou bytostí, že žádné teorie o rozumnosti toho, co jest, a o pokroku nemohou ospravedlniti tohoto jednání, a že, kdyby všichni lidé na světě podle jakýchkoli teorií od stvoření světa mínili, že je toho třeba, — já vím, že toho není potřeba, že je to zlo, a že tedy soudcem nad tím, co jest dobré a potřebné, nejsou ani[…]

Pokračovat ve čtení …

2 Zpověď …. Comme il faut

Comme il faut 1 Pokolení lidské možno na mnoho oddílů rozděliti — na bohaté a chudé, dobré a zlé, na vojsko a civilisty, na rozumné a hloupé atd. atd., ale každý člověk má zajisté své nejmilejší a hlavní roztřídění, do něhož bezděčně řadí každou novou známost. Moje zamilované a hlavní roztří­dění lidí v této době, o niž píšu, bylo, že jsem rozděloval lidi na „comme il faut“, a na „comme il ne faut pas“. Lidí „comme il faut“ jsem si vážil a považoval jsem je za hodny býti mi rovnými; ostatními, jsem pohrdal, ale ve skuteč­nosti jsem je nenáviděl, cítě[…]

Pokračovat ve čtení …

Zpověď a další texty

Výběr z díla Lva Tolstého s drobnými komentáři a poznámkami z prvních let po obrácení a změně života i smýšlení  Početí Byl jsem vychován v křesťanské víře. Učili mě jí od dětství, ale ve věku osmnácti let jsem nevěřil již v nic z toho, čemu mě učili. Soudě podle některých upomínek, nikdy jsem ani ne­věřil doopravdy, nýbrž měl jsem jen důvěru k tomu, co vyznávali přede mnou dospělí; ale důvěra tato byla velmi vratká. Pamatuji si, že, když starší bratr můj, najednou s náruživostí vlastní jeho povaze od­dal se víře a začal chodit ke všem bohoslužbám, postit se, vést čistý[…]

Pokračovat ve čtení …